O systém ve věcech a udržování věcí na svém místě jsem se snažila odjakživa. Jako malá holka jsem často vyndávala vše ze šuplíků, procházela věci a pěkně je rovnala zpět. Měla jsem ráda, a to platí doteď, že přesně vím, kde co je.

Když jsem byla starší a byla na pár dní u kamarádky, kompletně jsem jí tam přestavěla pokoj. Přesouvaly jsme nábytek, vytřídily spoustu věcí, strhaly staré plakáty na zdech a nahradily je novými. Pokoj tím ohromně prokoukl, ale hlavně se pak v něm kamarádka cítila mnohem lépe.

Vždycky se snažím si prostředí, které mě obklopuje co nejvíce zútulnit, aby mi v něm zkrátka bylo dobře. I z pokoje na vysokoškolských kolejích, kde při nastěhování byla jen otrhaná tapeta, postel, židle a stůl, jsem si vykouzlila příjemné místo k žití.

V malém 2kk bytě, kde jsme později s manželem bydleli, jsem musela využít doslova každého místečka, ale ještě to šlo. To až s příchodem prvního těhotenství v roce 2015 jsem se věcí začala postupně více a více zbavovat. Prošla jsem si různými fázemi a vyzkoušela všelijaké možnosti, které se pro pouštění věcí dál nabízejí. Uvědomila jsem si, že nestačí mít věci přehledně uspořádané, když mezi nimi stále zůstávají ty, které nám už neslouží a nedělají radost. Pouštění věcí a tím vzniklý prostor mi dělá dobře na duši a dodává mi novou energii.